Daniel Verner: Popel popelu aneb Architektura krematorií

Téma přednášky může na první pohled působit bizarně a snad i nepatřičně, ovšem je pevně spojeno s dějinami umění i s lidstvem samým: tradice posledního rozloučení s drahým zesnulým je věčná, stejně jako otázka, jak bude dotyčný pochován. Mnohé civilizace dávaly z různých důvodů přednost zachování těla v jednom kuse, jiné zase preferovaly jeho spálení a uložení do určené nádoby – ať už jí říkali popelnice, amfora či urna.

V 19. století se po dlouhých staletích, kdy křesťané své mrtvé pohřbívali v celku, začaly v Evropě ozývat hlasy volající po pohřbu žehem. Argumenty pro i proti byly jak medicínské, tak politické či náboženské. V poslední třetině století se v Itálii, Německu či Británii začala objevovat první moderní krematoria, v jiných zemích se proti nim tvrdě brojilo.

Jedním ze států, kde krematoriím pšenka nekvetla, bylo Rakousko-Uhersko, které pohřeb žehem nikdy neuzákonilo, ačkoliv poptávka po něm rostla. Se vznikem Československa tato překážka padla a během prvních let mladé republiky vyrostla celá řada zajímavých staveb, které ilustrují hledání té pravé moderní architektury – bude to národní sloh, purismus, funkcionalismus či něco zcela jiného? I na to se pokusí přednáška odpovědět.